Čepický P.1,2, Dvořák K.3, Dvořák V.4, Fanta M.2, Hořejší J.5, Líbalová Z.6, Nový J.7, Pečená M.8, Raboch J. jun.9, Rotta L.10, Roztočil A.11, Živný J.2
1 Gynekologická ambulance LEVRET
s.r.o., Praha, vedoucí MUDr. PhDr. P. Čepický, CSc.
2 Gynekologicko-porodnická
klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Živný, DrSc.
3 Katedra gynekologie a porodictví IDVZ, vedoucí doc. MUDr.
J. Feyereisl, CSc.
4 Gynekologická ambulance, Brno
5 Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK
a FN v Motole, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Hořejší, DrSc.
6 Gynekologicko-porodnické
oddělení MN, Neratovice, primář MUDr. T. Bilina
7 Gynekologická ambulance,
Plzeň
8 Ambulance klinické psychologie, Praha
9 Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha,
přednosta prof. MUDr. J. Raboch, DrSc.
10 Gynekologická ambulance, Praha
11 I. gynekologicko-porodnická
klinika LF MU, Brno, přednosta prof. MUDr. P. Ventruba, DrSc.
1 Definice
Premenstruační syndrom (PMS) je pravidelná přítomnost somatických nebo psychických potíží, jiným onemocněním nevysvětlitelných1, výhradně v luteální fázi menstruačního cyklu. Potíže mohou mít různý2 charakter, somatický a/nebo psychický a mohou mít negativní sociální důsledky pro ženu.
2 Diagnóza
Nutnou podmínkou pro stanovení diagnózy PMS je prospektivní sledování výskytu a intenzity příznaku po dobu nejméně dvou (lépe tří) menstruačních cyklů. Příznaky se musí vyskytnout v luteální fázi každého cyklu a nesmí se nikdy objevit ve druhém týdnu menstruačního cyklu.3
Diagnóza premenstruační dysforické poruchy se činí podle kriterií DSM-IV.4
3 Terapeutické možnosti
a) Nefarmakologické postupy5
Základem úspěšné terapie je správná diagnóza. V první řadě doporučíme nefarmakologické metody. Spolupráce psychologa je vhodná vždy.
Při neúspěchu přistoupíme k farmakoterapii,
při které se řídíme vedoucím příznakem.
Poznámky:
1 Diferenciálně diagnosticky je nutno vyloučit premenstruační zhoršení jiných nemocí, např. epilepsie, migrény, mastodynie, panické poruchy, afektivní poruchy, psychických potíží způsobených somatickými chorobami.
2 Literatura uvádí 150-200 různých položek, které se někteří autoři snaží sdružovat do skupin; jednoty o případných subtypech PMS však dosaženo nebylo, s výjimkou premenstruační dysforické poruchy.
3 Použití dotazníků typu Moosova MDQ k diagnóze samo nepostačuje.
4 Kriteriem je přítomnost alespoň pěti z následujících symptomů (z toho alespoň jednoho z prvních čtyř): afektivní labilita, podrážděnost, úzkost nebo tenze, dysforie, snížený zájem o obvyklé aktivity, únavnost a ztráta energie, špatná koncentrace, přejídání nebo specifické chutě, hypersomnie nebo insomnie, tělesné symptomy. Symptomy musí narušovat psychosociální adaptaci.
5 Použití akupunktury, fyzioterapie apod. není dosud dostatečně vědecky ověřeno, v individuálních případech je však jejich použití možné.
6 Použití kombinovaných hormonálních
kontraceptiv, vitaminů, minerálů apod. není dosud dostatečně vědecky ověřeno,
v individuálních případech je však jejich použití možné.
Podávání progestinů ve druhé polovině
cyklu a/nebo podávání vysokých dávek pyridoxinu jsou metody neúčinné a
představují postup non lege artis.
7 Obvyklá dávka je např. bromokriptin 5 mg pro die nebo ekvivalentní dávka jiného přípravku.
8 Obvyklá dávka je 200 mg pro die kontinuálně nebo jen od počátku příznaků do začátku menstruace. Tato dávka netlumí ovulaci a je nutno zajistit spolehlivou ochranu před otěhotněním.
9 Obvyklá dávka je 150-600 IU pro die.
10 Obvyklá dávka je 100 mg pro die.
11 Obvyklá dávka fluoxetinu
je 20-60 mg pro die. Použití tricyklických antidepresiv je méně vhodné.
MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc.
Terronská 61
160 00 Praha 6