Jste na stránce postgraduálního vzdělávání v gynekologii a porodnictví www.levret.cz
Doporučení k diagnostice a terapii premenstruačního syndromu (PMS)

Čepický P.1,2, Dvořák K.3, Dvořák V.4, Fanta M.2, Hořejší J.5, Líbalová Z.6, Nový J.7, Pečená M.8, Raboch J. jun.9, Rotta L.10, Roztočil A.11, Živný J.2

1 Gynekologická ambulance LEVRET s.r.o., Praha, vedoucí MUDr. PhDr. P. Čepický, CSc.
2 Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Živný, DrSc.
3 Katedra gynekologie a porodictví IDVZ, vedoucí doc. MUDr. J. Feyereisl, CSc.
4 Gynekologická ambulance, Brno
5 Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Hořejší, DrSc.
6 Gynekologicko-porodnické oddělení MN, Neratovice, primář MUDr. T. Bilina
7 Gynekologická ambulance, Plzeň
8 Ambulance klinické psychologie, Praha
9 Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Raboch, DrSc.
10 Gynekologická ambulance, Praha
11 I. gynekologicko-porodnická klinika LF MU, Brno, přednosta prof. MUDr. P. Ventruba, DrSc.

1 Definice

Premenstruační syndrom (PMS) je pravidelná přítomnost somatických nebo psychických potíží, jiným onemocněním nevysvětlitelných1, výhradně v luteální fázi menstruačního cyklu. Potíže mohou mít různý2 charakter, somatický a/nebo psychický a mohou mít negativní sociální důsledky pro ženu.

2 Diagnóza

Nutnou podmínkou pro stanovení diagnózy PMS je prospektivní sledování výskytu a intenzity příznaku po dobu nejméně dvou (lépe tří) menstruačních cyklů. Příznaky se musí vyskytnout v luteální fázi každého cyklu a nesmí se nikdy objevit ve druhém týdnu menstruačního cyklu.3

Diagnóza premenstruační dysforické poruchy se činí podle kriterií DSM-IV.4

3 Terapeutické možnosti

a) Nefarmakologické postupy5

b) Farmakoterapie6 4 Strategie terapie

Základem úspěšné terapie je správná diagnóza. V první řadě doporučíme nefarmakologické metody. Spolupráce psychologa je vhodná vždy.

Při neúspěchu přistoupíme k farmakoterapii, při které se řídíme vedoucím příznakem.
 
 

Poznámky:

1 Diferenciálně diagnosticky je nutno vyloučit premenstruační zhoršení jiných nemocí, např. epilepsie, migrény, mastodynie, panické poruchy, afektivní poruchy, psychických potíží způsobených somatickými chorobami.

2 Literatura uvádí 150-200 různých položek, které se někteří autoři snaží sdružovat do skupin; jednoty o případných subtypech PMS však dosaženo nebylo, s výjimkou premenstruační dysforické poruchy.

3 Použití dotazníků typu Moosova MDQ k diagnóze samo nepostačuje.

4 Kriteriem je přítomnost alespoň pěti z následujících symptomů (z toho alespoň jednoho z prvních čtyř): afektivní labilita, podrážděnost, úzkost nebo tenze, dysforie, snížený zájem o obvyklé aktivity, únavnost a ztráta energie, špatná koncentrace, přejídání nebo specifické chutě, hypersomnie nebo insomnie, tělesné symptomy. Symptomy musí narušovat psychosociální adaptaci.

5 Použití akupunktury, fyzioterapie apod. není dosud dostatečně vědecky ověřeno, v individuálních případech je však jejich použití možné.

6 Použití kombinovaných hormonálních kontraceptiv, vitaminů, minerálů apod. není dosud dostatečně vědecky ověřeno, v individuálních případech je však jejich použití možné.
Podávání progestinů ve druhé polovině cyklu a/nebo podávání vysokých dávek pyridoxinu jsou metody neúčinné a představují postup non lege artis.

7 Obvyklá dávka je např. bromokriptin 5 mg pro die nebo ekvivalentní dávka jiného přípravku.

8 Obvyklá dávka je 200 mg pro die kontinuálně nebo jen od počátku příznaků do začátku menstruace. Tato dávka netlumí ovulaci a je nutno zajistit spolehlivou ochranu před otěhotněním.

9 Obvyklá dávka je 150-600 IU pro die.

10 Obvyklá dávka je 100 mg pro die.

11 Obvyklá dávka fluoxetinu je 20-60 mg pro die. Použití tricyklických antidepresiv je méně vhodné.
 
 

MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc.
Terronská 61
160 00 Praha 6